Historie
Bílá Hlína patří k nejmladším
obcím Mladoboleslavska. Její vznik je datován k roku 1712. V gruntovní knize
Mnichovohradišťského panství je z 17. dubna 1712 zápis: "Poněvadž by
zrušen z poručení milostiví vrchnosti Jägerhaus pro pana vrchního polesného ve
vsi hradišťského Habru a roku 1712 vystavěn v Maníkovicích, proto panská
fořtovská chalupa, nejsouc tu více potřebná, byla zbořena a dříví prodáno
Martinu Bartošovi, aby si z něho vystavěl chalupu Bartošovskou na Bílé
Hlíně". V témž roce si vystavěli chalupu Jiřík Thal a Jiřík Um. Název
vzniklé osady byl odvozen od bílé jílovité půdy, která se v obci nachází.
V roce 1745 zde vzniklo
dalších 6 chalup. Jednu z nich si vystavěl Jakub Sameš z Podolí u Mnichova
Hradiště. Jeho rod žije v obci dodnes. Potomci rodu Samešových se během let
rozšířili po celém světě. V České republice jich žije více než 700 a další dvě stovky žijí
např. v Německu, Švýcarsku, Americe, Austrálii a Novém Zélandě. Od roku 1787
žije v obci další rozšířený rod - Nedomovi. Ve druhé polovině 18. století byly
v Bílé Hlíně vystavěny další domky a v roce 1800 zde bylo již 33 domů. První
úřední sčítání lidu z rok 1850 uvádí, že v Bílé Hlíně žilo v 39 domech 289
obyvatel. Okolo roku 1830 se v okolí obce pohyboval známý loupežník Václav
Babinský. Ve vyšetřovacích spisech je doloženo, že bydlel u Františka Nedomy a
v místní hospodě převzal falešný cestovní pas z 1. října 1831. V roce 1832 a 1850 zemřelo v Bílé
Hlíně několik osob na choleru. Při posledním větším výskytu cholery v Čechách v
roce 1866 byla obec této epidemie ušetřena. V závěru června 1866 probíhaly v
okolí boje Rakousko-pruské války. Většina obyvatel odešla z obav před pruským
vojskem až k Mladé Boleslavi, mladí muži se schovávali v okolních
lesích.
Ještě před zrušením roboty měla Bílá Hlína osadního rychtáře a byla součástí Klášterské rychty. V roce 1864 byla vytvořena politická obec Horní Bukovina, jejíž součástí byla i Bílá Hlína, Klášter nad Jizerou a Habr. V roce 1898 vznikl v Bílé Hlíně hasičský sbor, který se stal v následujících desetiletích nejaktivnější organizací v obci. Při hasičském sboru existoval ochotnický soubor. V době boje za všeobecné hlasovací právo byla v Bílé Hlíně založena místní organizace sociálně demokratické strany, která již v roce 1905 měla 36 aktivních členů. Při sociální demokratické organizaci měla určitý čas v obci sídlo Dělnická tělocvičná jednota.
Během I. světové války muselo narukovat 46 bílohlínských mužů, 13 z nich padlo. Za vznik Československa bojovali v čs. legiích i 4 muži z Bílé Hlíny. Při pozemkových reformách v I. republice získali bílohlínští rolníci další půdu, avšak i největší z nich nevlastnili více než 10 ha. V roce 1934 by vystavěn vodovod a tím ukončeno tíživé zásobování vodou, protože se obec nachází na náhorní plošině a trpěla nedostatkem vody již od svého vzniku. Výškový vodojem je dodnes dominantou obce.
Při záboru pohraničí v roce 1938 se Bílá Hlína stala pohraniční obcí a velká část katastru této české obce byla připojena k Německu. Za II. světové války mnozí občané podporovali zajatce při transportech do Německa. V samém závěru války při přestřelce poblíž obce zahynul ruský partyzán Feďa Solověv a dva němečtí vojáci. Bílá Hlína byla osvobozena ruskými vojsky 10. května 1945. Po válce odešlo z obce 85 lidí osídlovat pohraničí po odsunutých Němcích a počet obyvatel se velmi snížil. V dalších desetiletích odešli množí další za prací do měst a tak v současné době v Bílé Hlíně žije stovka obyvatel.
V roce 1990 se Bílá Hlína oddělila od Horní Bukoviny a stala se samostatnou obcí s vlastním pětičlenným zastupitelstvem.